Carl Davis
Narodil jsem se v New Yorku v roce 1936. Před mým narozením chodila moje matka často na koncerty a mé reakce prý bývaly bouřlivé! Později hrávala na piano a já ji napodoboval. První hodiny jsem začal brát, když mi bylo sedm. Se svým prvním učitelem jsem se rozloučil poté, co jsem shlédl Disneyho film Fantasia a trval na tom, že chci cvičit Bachovu Toccatu a Fugu, a on odmítl. Přesto jsem dál hrál, hlavně ze zvědavosti, všechno od popu po Parsifala. V Brooklynu jsme měli dobré veřejné knihovny se srozumitelně uspořádanou hudební sekcí a já jsem hltal partitury. Vytkl jsem si za cíl dokázat přečíst a zazpívat z listu opery včetně textu. Pokračoval jsem orchestrálními partiturami, s nimiž mi pomáhaly dvě newyorské hudební rozhlasové stanice. Přitahoval mě i tanec. Koneckonců, New York je domovským městem Amerického baletního divadla, Ruského baletu, New Yorského baletního centra a Marthy Grahamové.
Během let dospívání rozšířili můj obzor zpěváci a hudebníci. Byly zde operní dílny, sbory, komorní orchestry a písně. Mým prvním profesionálním angažmá se stal Tanglewood, turné s Robert Shaw Chorale a newyorskou operou. V osmnácti letech jsem se také začal věnovat skladbě. Bylo nutné učinit rozhodnutí a já se rozhodl pro skladbu a Londýn.
Díky revue Diversions, psané na vysoké škole, která vyhrála ceny Off-Broadway, a mému kolegovi Stevenu Vinaverotvi, který se ke mě připojil v Londýně, začala být na edinburském festivalu a později v Arts Theatre na Wes Endu vydávána revue Twists. Povzbudivá recenze z pera Richarda Buckla mě dovedla k mé první práci pro rozhlas a televizi. Měl jsem zde výtečné kolegy: Jacka Golda, Ronalda Eyra a Patricka Garlanda. Přelom znamenal rok 1969 a hra Alana Bennetta Čtyřicet let poté (Forty Years On). Jonathan Miller mě vzal do Národního divadla a Ron do Královské Shakespearovské společnosti. Spolupráce s Johnem Wellsem vyústila v inscenaci tří celovečerních muzikálů: Alenka v říši divů, Mír (Aristofanés) a Projektor pro Divadelní dílnu Joan Littlewoodové. Zde jsem potkal svou pozdější ženu Jean Bohtovou a založili jsme rodinu: dnes máme dvě dcery, Hannah a Jessie a nyní už také tři vnoučata.
V sedmdesátých letech mi Jeremy Isaacs zadal napsání hudby k televiznímu seriálu Svět ve válce a BBC si objednalo hudbu pro klasické seriály, jako Svědek pro obžalobu (The Snow Goose), Náš společný přítel (Our Mutual Friend), či Casterbridgeský starosta (The Mayor of Casterbridge). Dekádu uzavřela spolupráce s producentem Davidem Gillem a filmařem a historikem Kevinem Brownlowem na třináctidílném seriálu Hollywood. Ta v roce 1980 vyústila v památný orchestrální doprovod pětihodinového opusu Napoleon, zrestaurovaného Kevinem Brownlowem: živé kino se znovu narodilo. Channel 4 pak nechal zrestaurovat celou řadu výnamných filmů němé éry s Gretou Garbo, Liliane Gishovou, či Douglasem Fairbanksem a třemi nejvýznamnějšími komiky: Chaplinem, Keatonem a Lloydem, i eposů jako Ben Hur či Intolerance. Orchestry tyto filmy nadšeně doprovázaly a já už se viděl jako dirigent završující osmiletý běh populárních koncertů v Big Top v The King’s Dock v Liverpoolu! To mi pomohlo rozvinout jedinečný styl vystupování, zahrnující kostýmy a komunikaci s publikem.
Devadesátá léta jsem zahájil spoluprací s Paulem McCartneym: Liverpoolské oratorium - a pak tu byl balet. Nejprve Prostý člověk (A Simple Man) Gillian Lynnové pro seriál BBC Omnibus a Northern Ballet Theatre. Pak Portrét Doriana Greye pro balet Sadlera Wellse, k němuž vypracoval choreografii Derek Deane. Následoval Oheň a led – televizní balet pro LWT pro duo Torvill a Dean. Přelom tisíciletí přinesl Vánoční koledu (A Christmass Carrol) pro Národní baletní divadlo; Aladina pro Skotský balet a baletní provedení Alenky v říši divů, znovu pro Dereka (který je nyní uměleckým ředitelem Anglického národního baletu). Zahájil jsem novou spolupráci s choreografem Davidem Bintleyem, k jehož baletu Cyrano jsem skládal hudbu. Pak následoval revival Aladina s novou choreografií od Davida Bintleye pro Japonský národní balet. Jedním s posledních kousků byl balet postavený na Dámě s kaméliemi pro Chorvatský národní balet s choreografií Dereka Deana.
Když jsme se přestěhovali do nové země, začala moje dcera Hannah se svým manželem produkovat, režírovat a psát filmy, týkající se Jean a mě – a také v nich hrát (Jean v polovině 80. let zazářila v roli paní Boswelllové v seriálu Carly Lanové Chléb a je nyní známou herečkou). Všichni jsme se podíleli na jejich dvou celovečerních filmech – Matky a dcery (Mothers and Daughters) a Uživatelé (The Understudy). Hannah a Dave jsou nyní v Hollywoodu a rozvíjejí kariéru. Jessie, poté, co se úspěšně prosadila ve společnosti Television Production, nám vyrobila tři úžasná vnoučata a nyní nám pomáhá rozvíjet Threefold Music. Se sedmdesátkou na krku jsme se Jean a já spolu s producentem Charlesem Padleyem, rozhodli založit Kolekci Carla Davise s cílem pokračovat v jízdě.
Vítejte v mých světech.
Foto: Jan Malý / fotomaly.cz